Email... To bylo to co iniciovalo naši účast na IDPA World Championship 2019. Email z HQ IDPA v americe o tom, že se připravuje letošní ročník mistrovství světa. Po tom, co někteří z nás byli namlsaní z účasti na národních mistrovství IDPA v Polsku a Maďarsku to byl další logický krok, pokud jsme chtěli IDPA v České republice zase posunout o kus dopředu. V tomto ohledu si nyní připadáme trochu jako Borrat, který jel prozkoumávat USA také proto, aby přinesl nějakou tu osvětu z velkého západu zpět do své země ;-)...
Potřebuju parťáka!
Nápad by byl, ale na každou takovouhle myšlenku je potřeba nějaký "sparing partner". Nedělal jsem si iluze, že někdo bude chtít jet strávit na otočku týden do USA a nechat tam poměrně balík peněz a ještě absolvovat pravděpodobnou šikanu ohledně přepravy zbraní. Jeden tip tu ale byl... Můj budoucí velitel družstva v Aktivních zálohách v Žatci a střelecký Buddy Karel Wagner, se opravdu moc dlouho přemlouvat nenechal. Takže tým máme, vše ostatní už se pořeší!
A kvalifikujeme se?
MS světa IDPA je postaveno jako výběrové / nenárokové. První krok na naší cestě tedy byl, abychom se vůbec dostali na startovku. Díky dvěma absolvovaným závodům úrovně TIER 2 (Polsko a Maďarsko) a snad i kvůli tomu, že jsme byli jediní soutěžící z ČR se zájmem o účast, jsme nakonec byli zařazeni mezi výběr 400 střelců z celého světa do závodu, který probíhá celý týden.
Naše výprava na polském národním mistrovství IDPA 2019
Jak už víme, závod začíná u registračního formuláře. Vše správně vyplanit a pokud šikovně zvolíte i speciální kategorie (High Military, International, Senior, Junior, ...), zvyšuje se vaše šance na úšpěch :-). V tomto ohledu ovšem trochu pokulává propracovanost oficiálního systému IDPA, který je poslední dva roky nově budovám na Wordpressu a funkcionalita do něja tak trochu uměle dotlačována. Samotná registrace na MS probíhá přes výsledkový portál Practiscore, který ale nemá data o vašich IDPA (ne)úspěších. Vše nakonec tedy chudáci organizátoři musí kontrolovat ručně, aby nám pak napsali např. email, že nemůžeme být ve dvou speciálních kategoriích zároveň i přes to, že to Practiscore při registraci umožnil. Podobně není autmatická kontrola ani nad správným zařazením do výkonostní divize, což je alfa a omega hodnocení v IDPA.
V tomto ohledu máme náš český systém IDPA CZ o několik úrovní lepší ;-).
O.k., ale jak do USA dostaneme zbraně?
Nikdo, na koho jsme spoléhali a podlé nás i v USA závodili, nám bohužel neporadil, jaká povolení potřebujeme k tomu, abychom mohli do USA vycestovat s vlastními zbraněmi... Naštěstí Kája byl v tomto směru aktivní a přečetl si emaily od pořadatelů, které já jsem v závalu jiných záležitostí úspěšně ignoroval :-)).
Nakonec se ukázalo, že celá záležitost je poměrně jednoduchá. Do USA na patříčn department jsme odeslali žádost "Application/Permit for Temporary Importation of Firearms and Ammunition by Nonimmigrant Aliens", která se nám za pár hodin vrátila zpět oražená a schválená. Jak jednoduché, že? O papírování pro převoz zbraní do USA, připravíme zvláštní článek.
Do USA pro Vlašim!
Pro jistotu jsme do žádosti uvedli i převážené střelivo. Kvůli nutnosti oddělených zavazadel jsme se však rozhodli, že střelivo zařídíme na místě. S tím nám pomohlo vedení CANIKu a jejich hlavního amerického kumpána Century Arms. Závody jsou vypsané na min 236 ran. Jsme dva, krát koeficient netrefení se *1,5 a rezerva. Napsali jsme si o 800 nábojů a kluci nám poslali celou krabici (1000 kusů) přímo na střelnici. A jaké náboje, že jsme si poručili? Letěli jsme přes půl světa, aby nám Century Arms dodalo vlašimské Subsonicy s hmotností střely 150 grs. Ještě jednou děkujeme CANIku a Century Arms za podporu, protože na faktuře máme "free of charge" :-).
USA zařízeno, a co Německo?
Protože přeprava zbraně do USA je pochopitelně letecky s našimi maličkostmi, bylo potřeba vybrat přepravní společnost, která umožňuje přepravu zbraní, většinou vedenou jako "Special sport equipment". Zbraň musí být v odbaveném zavazadle a případné střelivo v dalším zavazadle. Přepravu musíte ohlásit aerolinkám předem. Těmto parametrům a naší cestě do Atlanty vyhovovala nejlépe Lufthansa s odletem z Frankfurtu. S čímž se spojila další obava, přehnané péče německých soudruhů s plácačkami při případné silniční kontrole nebo na letišti. Sice jsme vybaveni z předchozích závodů evropským zbrojním průkazem a zvacím dopisem z HQ IDPA, ale víte, jak to chodí. Tak hlavně aby všemu seděli čísla ;-).
Vše je ready!
Letenky, které nám poslední scházely jsme na Kiwi odbouchli v alkoholovém opojení o nějaký týden předtím. Už není cesty zpět :-). Se startovným (v přepočtu cca 6500 Kč) nám pomohl náš střelecký klub Hard Task Ranger, kterému tímto děkujeme! Teď už se z nápadu stal plán!
